Operace Epic Fury vedla k téměř úplnému zničení íránského konvenčního námořnictva a jeho desítky lodí nyní leží na dně Perského zálivu. Írán ale nepotřebuje úplně zabezpečit Hormuzský průliv. Stačí mu, aby zajistil, že to nikdo jiný také nedokáže.
Navzdory žalostnému stavu námořních sil si však Írán stále udržuje částečnou kontrolu nad Hormuzským průlivem, což má za následek zastavení 80 až 90 procent dopravy procházející Hormuzem. Jak? Ne námořní dominancí, ale spíše asymetrickým narušováním, které Írán využívá k tomu, aby cestování průlivem bylo příliš nebezpečné.
Írán nemusí uzavírat úžinu, aby zastavil lodní dopravu
Íránská strategie nespočívá v zavedení totální blokády Hormuzského průlivu. Místo toho zvyšuje rizika a náklady na proplutí, což dopravce nutí držet se dál. Díky kombinaci levných zbraní, geografie a nejistoty je Írán schopen dosáhnout dostatečného narušení provozu, aby průliv uzavřel.
Íránu v jeho úsilí pomáhá struktura námořní dopravy. Většina námořního obchodu, zejména s uhlovodíky, což je hlavní exportní artikl Perského zálivu, probíhá pomocí obrovských tankerů, které samy o sobě stojí více 100 milionů dolarů, bez hodnoty jejich nákladu. Tyto tankery jsou postaveny tak, aby přežily rozbouřené moře, ale nejsou to vojenské lodě a nemají prakticky žádnou obranu proti raketovým útokům a útokům dronů. Vzhledem k obrovským nákladům spojeným se ztrátou tankeru není žádná zúčastněná strana ochotna podstoupit riziko proražení blokády. Námořní pojišťovny tankerům proplouvajícím průlivem často účtují extrémně vysoké pojistné sazby nebo pojištění zcela odmítají, což dává námořním společnostem silnou motivaci se Hormuzu vyhnout.
Ačkoli Trumpova administrativa zmínila možnost využití plavidel amerického námořnictva k ochraně lodí při průjezdu Hormuzským průlivem, riziko zůstává vysoké a většina společností provozujících tankery tranzit jednoduše odmítne, a to i přes nabídku ochrany.
David proti Goliáši
Jedním z hlavních asymetrických nástrojů, které Írán používá k útokům na civilní lodě, jsou námořní miny. Írán má údajně k dispozici 3 000 až 4 000 min. Je těžké je odhalit, a ještě těžší zneškodnit, což jim dává obrovskou hodnotu pro bránící se Írán. Miny lze navíc nasadit z rybářských lodí a civilních plavidel, čímž se obchází potřeba konvenčního námořnictva. Tato plavidla je mimořádně těžké identifikovat, protože to poslední, co americké námořnictvo chce, je vyhodit do povětří civilní rybářské plavidlo a pomoci tak vytvářet protiamerickou propagandu.
Írán má stále k dispozici stovky rychlých útočných plavidel a USV zvyklých operovat v tandemu při rojových útocích, kdy dojde k zahlcení obrany větších lodí.
Peršané také disponují miniponorkami (například třída Ghadir), které jsou tiché a optimalizované pro použití v mělkých vodách v okolí Íránu.
Mimo to má Írán rozsáhlý arzenál pozemních protilodních střel s plochou dráhou letu a dronů typu Šáhíd. 1 600 km dlouhé pobřeží Perského zálivu nabízí značnou geografickou výhodu, zejména v okolí 34 km širokého průlivu, kdy použití raket a dronů více než kompenzuje absenci konvenčního námořnictva.
Většinu uvedených technologií je těžké odhalit. Odpalovací zařízení jsou mobilní a lodě kladoucí miny jsou maskována jako civilní plavidla. Nízkotechnologický přístup také usnadňuje taktika saturace, kdy více hrozeb různých typů spolupracuje na odepření přístupu.
Průliv je v konečném důsledku zranitelný, protože je prostě mimořádně úzký. Palebná síla se může soustředit v úzké námořní trase, která nabízí jen omezený prostor k manévrování. USA se zde učí, že dominance ve vzduchu se nerovná automaticky kontrole nad průlivem. Uvolnění průlivu je pomalý a náročný proces, na který Trumpova administrativa nemusí mít trpělivost.
Je ovlivněno 20 procent globálního toku ropy a energetické trhy jsou destabilizovány. Kontrola je udržována spíše odepření přístupu a prací s riziky než fyzickou přítomností, což je ponaučení, které si Čína pravděpodobně vezme k srdci při budování vlastního systému A2/AD v Indo-Pacifiku. I když íránské námořnictvo může být rozbité, námořní strategie země zůstává nedotčená a vysoce efektivní.
Zbrklé vyřazení klasických minolovek US Navy
4 americké minolovky třídy Avenger byly dislokovány posledních 35 let v oblasti Perského zálivu. Jednalo se o lodi USS Devastator, USS Dextrous, USS Gladiator a USS Sentry. Lodě a jejich posádky byly cvičeny právě pro situaci, kdy Hormuz zaplaví íránské miny. Írán podle všeho disponuje úctyhodným počtem cca 2 000-6 000 námořních min domácí, čínské a ruské výroby.
Minolovky třídy Avenger patřily mezi největší specializované lodě tohoto typu v americkém námořnictvu. Plavidla měla výtlak přibližně 1300 tun a délku kolem 68 metrů. Maximální rychlost činila přibližně 14 uzlů a posádku tvořilo zhruba 80 námořníků.
Klíčovým prvkem výbavy byl sonar AN/SQQ‑32 Minehunting Sonar, který umožňoval detekovat miny na mořském dně i vznášející se ve vodním sloupci. K jejich likvidaci sloužil dálkově ovládaný systém AN/SLQ‑48 Mine Neutralization System, jenž mohl k mině dopravit nálož a zničit ji řízeným výbuchem.
Lodě byly vybaveny také mechanickými, magnetickými a akustickými systémy pro odminování větších oblastí. V letech 1987-1994 bylo postaveno celkem 14 minolovek této třídy. Významnou roli sehrály při odminovacích operacích během války v Zálivu, kdy koaliční námořní síly čelily rozsáhlým minovým polím v Perském zálivu.
Nyní je ale Spojené státy i přes probíhající válku vyřazují a jejich roli mají převzít „nechtěné“ lodě třídy Independence, tedy tzv. Littoral Combat Ship (LCS), které jsou pro tuto roli trochu z nouze ctnost. Navíc jejich schopnost nahradit Avengery vzbuzuje poměrně velké pochybnosti.
Zdroj: The National Interest, Naval News
Autor/Licence fotografie: Hormuz, Filip Klasna, obrázek vytvořen pomocí umělé inteligence (ChatGPT), Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)